NEWS CONTENT
No Gods No Masters
No Gods No Masters
V dávných časech, kdy bohové a bohyně tančili na obloze, a lidé hledali odpovědi ve hvězdách, byla Asterie jednou z nejzářivějších hvězd. Nositelka tajemství, pojící hvězdy s osudem lidstva, putuje pouští. Světem, ve kterém staré civilizace zanikly, a z pouštního popela pronáší věštby, o nových společenstvích. Abstraktní video vytvořené v Unreal Engine 5 promítá metaforicky magii do digitálního světa, kde se setkává realita s fantazií. Sledujte hvězdné stopy a nechte se unést poetickým obrazovým vyprávěním, ve kterém se setkávají božské síly s lidskou touhou.
In ancient times, when gods and goddesses danced in the sky and people looked to the stars for answers, Asteria was one of the brightest stars. The bearer of secrets, connecting the stars to the fate of mankind, wanders the desert. A world in which old civilizations have disappeared and from the desert ashes prophesies of new communities. The abstract video created in Unreal Engine 5 metaphorically projects magic into a digital world where reality meets fantasy. Follow the trails of the stars and be carried away by a poetic visual narrative where divine forces meet human desire.
2024, video
Sára Jarošová, David Neumann
Můj teenage dream nikdy nekončí
My Teenage Dream Never Ending
Dystopické video vytvořené v herním enginu se odehrává v budoucnosti, v digitálně vytvořeném světě po rozpadu současného světa, jak jej známe. Přivádí nás do krajiny světa po lidech, krajiny počítačových her, do kterých lidé tak rádi utíkají zapomenout na své každodenní starosti, kam chodí hledat vzrušení a dobrodružství, a možná i trochu kontaktu s druhými – ať už postavami spoluutvářející fikční světy her nebo avatary hráček a hráčů. Zabývá se tématem post paměti a přemýšlí nad možnostmi (ne)životaschopnosti budoucnosti v kontextech, kde minulost zůstává stále přítomna. Ve videu představuje nová digitální realita jakousi věštbu naprogramované budoucnosti existující bez historických traumat a lidských přešlapů. Abstraktně ilustruje lidskou zatíženost post pamětí, a dotýká se tématu traumatické historie, jež neustálou aktivací a odmítáním vede ke stavům trans historické nepřítomnosti, bránící zhmotnění nové a smysluplné současnosti. Virtuální prostor je v tomto pojetí liminálním prostorem, místem útočiště. Falešným místem, kde čas a prostor, a tedy i nová realita, postrádají ontologický význam. Videem diváctvo provází živá protagonistka a její metaforický klon v podobě avatara, další generace vytvořené vzpomínkami a traumatickými momenty předchozích životů. Výraznou složkou je také zvuková složka, která přechází od ambientu do techna a je doplněná roboticky namluveným voiceovereme okleštěným o emotivnost, aby vynikla slova a oprostila je od osobního zatížení.
The dystopian video created in game-engine takes place in the future, in a digitally created world after the collapse of the current world as we know it. It brings us to the landscape of the world after people, the landscape of computer games, where people like to run away to forget their daily worries, where they go in search of excitement and adventure, and maybe even a little contact with others - whether characters co-creating fictional game worlds or avatars of players. It deals with the topic of post-memory and ponders the possibilities of the (un)viability of the future in contexts where the past remains ever-present. In the video, the new digital reality represents a kind of prophecy of a programmed future existing without historical trauma and human missteps. It abstractly illustrates the human burden of post-memory, and touches on the topic of traumatic history, which, through constant activation and rejection, leads to states of trans-historical absence, preventing the materialization of a new and meaningful present. In this concept, virtual space is a liminal space, a place of refuge. A false place where time and space, and therefore the new reality, lack ontological meaning. The live protagonist and her metaphorical clone in the form of an avatar, the next generation created by memories and traumatic moments of previous lives, accompany the audience through the video. The sound component is also a prominent component, which goes from ambient to techno and is complemented by a robotically spoken voiceover, trimmed with emotion, to make the words stand out and free them from personal burdens.
2023, multi-platform installation
Sára Jarošová, David Neumann, Ester Šindelářová
Digitální kalich
Digital Calyx
Digitální redefinice kalichu pro skleněné zpracování. Zkoumá technické a estetické vlastnosti skla ve vztahu k digitálnímu médiu.
A digital redefinition of the chalice for glass processing. It explore the technical and aesthetic properties of glass in relation to the digital medium.
2022, 3D model
Sára Jarošová, David Neumann
Tekutý květ
Liquid flower
Modely skleněných květinových objektů vznikly pro instalaci v rámci audiovizuálního projektu. Svou křehkostí a transparentností se stávají indexy digitálního prostoru.
Models of glass flower objects were created for installation as part of an audiovisual project. With their fragility and transparency, they become indexes of the digital spaces.
2022, 3D model
Sára Jarošová, David Neumann
Skleněné astronomické kuličky
Glass astronomical balls
Modely skleněných kuliček vytvořené pro Brněnský orloj na náměstí Svobody v Brně. Odkazují na fenomén jeskyní v okolí Brna, ale zároveň se stávají abstraktním mimozemským objektem nesoucím konotace spjaté se samotným tvarem orloje.
Models of glass balls created for the Astronomical clock on Náměstí Svobody in Brno. Glass balls refer to the phenomenon of caves in the vicinity of Brno. At the same time they become an abstract alien object carrying a connotation linked to the very shape of the astronomical clock.
2022, 3D model
Sára Jarošová, David Neumann
Místo řevu
Place of Roar
Instalace je inspirovaná kopáním tůněk akční skupinou dětí usilujících o podporu biodiverzity vodních a mokřadních organismů a zadržování vody v krajině. Činnost s příslibem duševního i krajinného očištění pomáhá vytvářet novou realitu a rozpouštět vlastní identitu v neobvyklé kolektivní zkušenosti. Stává se něčím abstraktním, existujícím virtuálně. Pozorujeme digitální studii pohybu a zvukového chaosu nahodilých zpěvů a nespolehlivých vypravěčů. Plátna kopírující půdu a detaily krajiny ozářené sluncem nebo zahalené tmou. Průhledné, virtuální květiny z plexiskla ožívající z bláta a krystalizující do něčeho hladkého a křehkého jako indexy digitálního prostoru.
The installation is inspired by the digging of ponds by an action group of children who strive to support the biodiversity of aquatic and wetland organisms and the retention of water in the landscape. Activity with the promise of mental and landscape cleansing helps to create a new reality and dissolve one's identity in an extraordinary collective experience. It becomes something abstract that exists virtually. We observe a digital study of movement and sonic chaos of random chants and unreliable narrators. Canvases replicating soil and landscape details illuminated by the sun or shrouded in darkness. Transparent, virtual plexiglas flowers coming to life from the mud and crystallizing into something smooth and fragile as indices of digital space.
2022, multi-platform installation
Sára Jarošová, David Neumann, Ester Šindelářová, Kamil Šindelář
A co kdyby?
What if?
Dvojice ve videu A co kdyby? je bytostně živá a přirozená. V jejich blízkosti se cítíme plní života, aniž bychom jakkoli participovali nebo měli nutkání zasáhnout. Realita, kterou prožívají nás odděluje od každodenního proudu životů a dává prostor vzpomínkám a asociacím. Chaotické chování prolnuté paralelním příběhem o blízkosti, vztazích a lásce nabízí intimní pohled do spolupráce, jakožto podmínce samotného vzniku audiovizuálního díla.
The couple in the video What if? is truly alive and natural. We feel full of life around them without having to participate in any way or have the urge to interfere. The reality they experience separates us from the everyday flow of life and gives space to memories and associations. Chaotic behavior mixed with a parallel story of closeness, relationships and love. The video offers an intimate look into collaboration, as a condition for the very creation of an audiovisual work.
2022, video 13 min.
Sára Jarošová, David Neumann, Ester Šindelářová, Kamil Šindelář
Teatralita veřejných událostí 17. listopadu a jejich performativní zkoumání audiovizuálním médiem
THEATRICALITY OF PUBLIC EVENTS ON NOVEMBER 17 AND PERFORMATIVE RESEARCH THROUGH AUDIOVISUAL MEDIA
Diplomová práce věnující se teatralitě veřejných událostí 17. listopadu. Opírá se o čtyři základní publikace, které pomáhají celou událost pochopit jako komplexní děj s mnoha překrývajícími se významy. Tyto knihy jsou Divadelní věda Andrease Kotteho, Estetika performativity Eriky Fischer – Lichte, Všichni hrajeme divadlo Ervinga Goffmana a kolektivní monografie Social Performance editovaná Jeffrey C. Alexanderem. Událost analyzuje na základě audiovizuálního dokumentu, jež sloužil jako performativní prostředek výzkumu oné události. Práce v první části analyzuje složité a vrstevnaté událostí, v nichž mnoho rozličných aktérů sledují své protichůdné záměry, ze kterých vystávají mnohé paradoxy. V druhé části práce je zkoumáno audiovizuální médium jako nový prostředek ke studování a prezentaci performativních událostí.
The diploma thesis is devoted to the theatricality of public events on 17 November. It is based on four basic publications that help to understand the whole event as a complex plot with many overlapping meanings. These books are Andreas Kotte's Theater Science, Erika Fischer-Lichte's Aesthetics of Performativity, Erving Goffman's We All Play Theater, and the collective monograph Social Performance edited by Jeffrey C. Alexander. The diploma thesis analyzes the event on the basis of an audiovisual document. The work in the first part analyzes complex and layered events in which many different actors pursue their conflicting intentions, resulting in a number of paradoxes. In the second part of the work, the audiovisual medium is examined as a new means of studying and presenting performative events.
PDF DOWNLOAD LINK.
Umění oceňovat
The Art of Appreciation
Sklony k nehodnotícím principům již delší dobu rezonují (nejen) českou uměleckou scénou. Nejzřetelněji se projevují v současných „nesoutěžních“ podobách výročních cen. Ale co když se naopak rozhodneme nechat si dílo nacenit doslovně? Jak je vnímání umění závislé na jeho oceňování? Je tržní povaha umění vertikální? Putování po brněnských bazarech, zastavárnách a aukčních síních, na jehož konci se možná dozvíme, v čem doopravdy spočívá Umění oceňovat.
Inclinations towards non-evaluative principles have been resonating (not only) in the Czech art scene for a long time. They manifest themselves most clearly in the current "non-competitive" forms of annual awards. But what if, on the other hand, we decide to have our work priced literally? How is the perception of art dependent on its appreciation? Is the market nature of art vertical? Wandering through Brno's bazaars, pawnshops and auction halls, at the end of which we may learn what The Art Of Appreciation really consists of.
2021, video 18 min
Jiří Gruber, Hana Matyášová, David Neumann, Martin Žák
Televizní esej
Television Essay
Tato audiovizuální esej představuje a zkoumá horizontální a vertikální perspektivu vnímání televize, kterou chápe jako intertextuální médium, jehož konečný význam vzniká v kontextu diváka vnímatele. Horizontální perspektiva bádá nad postupem zpracování a vyhodnocování minulých, a možných budoucích, událostí pořadu, pracujících s návaznou serialitou v měřítku jednotlivých scén a epizod. Vertikální rovina zkoumá nově nabyté intermediální vztahy v digitálním prostoru, kde televize ztrácí svojí definici skrze fyzickou veličinu. Tato esej spojuje oddělované formy fikčních a nonfikčních pořadů. Přemýšlí nad televizí, jako nad neutichajícím tokem pracujícím s různými formami seriality, jako fikčním univerzem vytvářejícím možné a nemožné vztahy a potřeby vymezené jednotlivými pořady či jejich kontextem recepce.
This audiovisual essay presents and explores a horizontal and vertical perspective on the perception of television, which it understands as an intertextual medium whose ultimate meaning is created in the context of the viewer-perceiver. The horizontal perspective investigates the process of processing and evaluating past, and possible future, events of the show, working with subsequent seriality on the scale of individual scenes and episodes. The vertical plane explores the newly acquired intermedial relations in the digital space, where television loses its definition through physical quantity. This essay connects the separate forms of fiction and non-fiction shows. The video thinks about television as an unceasing flow working with various forms of seriality, as a fictional universe creating possible and impossible relationships and needs defined by individual programs or their reception context.
2019, video 8 min
David Neumann, Sára Jarošová
Experimental Whipping Mirror Rewind Folklore
Foundfotage kolaborace uvažující v rovině národa, jeho identity, jeho tradic. Hledá pomocí střihu vzájemné základní společné vztahy, které kulminují do dvou idejí, formálně zkoumajících pomocí zrcadlení a změny rychlosti. Idea lidského stroje německého folkloru se postupně převine do idey mytizovaných rituálu českého folkloru, jenž vytváří vlastní novou entitu, bytost, která promlouvá ze základní potraviny, chápanou jako základ dnešní společnosti a kultury.
Foundfotage collaboration thinking at the level of a nation, its identity, its traditions. Using editing, the video searches for mutual fundamental common relationships that culminate in two ideas formally explored through mirroring and speed changes. The idea of the human machine of German folklore is gradually transformed into the idea of the mythicized ritual of Czech folklore, which creates its own new entity, a being that speaks from a basic element, understood as the basis of today's society and culture.
2019, video 11 min
David Neumann, Gabriela Tomisová, Maximilian Georg Winter
Televize Tribuna
Television Tribun
Televize Tribuna, dokumentární studie teatrality veřejných událostí zaznamenává fotbalový zápas SK Sigmy Olomouc proti FK Teplicím. Pomocí observační metody je nahlíženo na soustrojí chodu fotbalového stadionu, kde jsou nám zprostředkovány role neviditelných aktérů běžně chápaného fotbalového utkání. Formu filmu rámuje postupné neohebné plynutí času, které diváka vtěluje a uvězňuje do prostoru stadionu, jenž je chápán jako aréna poskytující prostor pro jednotlivé aktéry, kterým je na základě svého genderu, věku a vzhledu, přidělena skrze kolektivní autoritu klubu, jednotlivá role podílející se na kolektivním budování kultu klubu a jejich prezentátorů. Tato filmová studie chápe fotbalový klub jako umělý model instituce, státu, který nám může pomoct uvědomit si, jak vnitřní, tak i vnější používané mechanismy organizace, kdy jsou jednotlivé vnitřní rituály individuálních aktérů využívány, přepracovávány a zneužívány k vnějšímu cílům a prospěchům instituce.
Television Tribuna is a documentary study of the theatricality of public events, recording the football match of SK Sigma Olomouc against FK Teplice. The observation method is used to look at the operation of a football stadium where the roles of the invisible actors of a commonly understood football match are conveyed to us. The form of the film is framed by the gradual inflexible passage of time which embodies and imprisons the viewer in the space of the stadium which is understood as an arena providing space for individual actors who based on their gender, age and appearance, are assigned through the collective authority of the club an individual role participating in collective building of the cult of the club and their presenters. This film study understands the football club as an artificial model of an institution, a state which can help us to realize both the internal and external mechanisms used by the organization when individual internal rituals of individual actors are used reworked and abused for the external goals and benefits of the institution.
2019, video 68 min
David Neumann, Sára Jarošová, Karolína Hruboňová
Observace 17. listopadu 2018
Observations on 17 November
Demonstrace jako divadelní představení? Politický svátek podroben zkoumání divadelní vědy, jenž se snaží odhalit klíčové aspekty veřejné události. Veřejnou událost 17. listopadu chápe jako mnohovrstevnatý děj s rozličnými aktéry s protichůdnými záměry, jež nechávají vniknout v charakteristické paradoxní situace. Film vytvořen pro zkoumání performativních aspektů teatrality veřejných událostí, který nechápe filmové médium jako pouhý nástroj zkoumání, ale i jako prostředek, jímž se dají vyjadřovat a zpopularizovat vědecké poznání. Film vznikl v rámci nově fungujícího semináře na Univerzitě Palackého v Olomouci, jako tvůrčí experimentální dílny zkoumající nové interdisciplinární možnosti poznání.
Demonstration as a theater performance? The political holiday is investigated by theater science, which tries to reveal the key aspects of the public event. The film understands the public event on November 17 as a multi-layered plot with various actors with conflicting intentions which lead to characteristic paradoxical situations. A film created to explore the performative aspects of the theatricality of public events, which does not understand the film medium as a mere research tool, but also as a means by which scientific knowledge can be expressed and popularized. The film was created as part of a newly functioning seminar at the Palacký University in Olomouc, as a creative experimental workshop exploring new interdisciplinary possibilities of knowledge.
2019, video 64 min
David Neumann, Sára Jarošová, Karolína Hruboňová, Assel Torgayeva
