My Teenage Dream Never Ending
Můj teenage dream nikdy nekončí
My Teenage Dream Never Ending
Dystopické video vytvořené v herním enginu se odehrává v budoucnosti, v digitálně vytvořeném světě po rozpadu současného světa, jak jej známe. Přivádí nás do krajiny světa po lidech, krajiny počítačových her, do kterých lidé tak rádi utíkají zapomenout na své každodenní starosti, kam chodí hledat vzrušení a dobrodružství, a možná i trochu kontaktu s druhými – ať už postavami spoluutvářející fikční světy her nebo avatary hráček a hráčů. Zabývá se tématem post paměti a přemýšlí nad možnostmi (ne)životaschopnosti budoucnosti v kontextech, kde minulost zůstává stále přítomna. Ve videu představuje nová digitální realita jakousi věštbu naprogramované budoucnosti existující bez historických traumat a lidských přešlapů. Abstraktně ilustruje lidskou zatíženost post pamětí, a dotýká se tématu traumatické historie, jež neustálou aktivací a odmítáním vede ke stavům trans historické nepřítomnosti, bránící zhmotnění nové a smysluplné současnosti. Virtuální prostor je v tomto pojetí liminálním prostorem, místem útočiště. Falešným místem, kde čas a prostor, a tedy i nová realita, postrádají ontologický význam. Videem diváctvo provází živá protagonistka a její metaforický klon v podobě avatara, další generace vytvořené vzpomínkami a traumatickými momenty předchozích životů. Výraznou složkou je také zvuková složka, která přechází od ambientu do techna a je doplněná roboticky namluveným voiceovereme okleštěným o emotivnost, aby vynikla slova a oprostila je od osobního zatížení.
The dystopian video created in game-engine takes place in the future, in a digitally created world after the collapse of the current world as we know it. It brings us to the landscape of the world after people, the landscape of computer games, where people like to run away to forget their daily worries, where they go in search of excitement and adventure, and maybe even a little contact with others - whether characters co-creating fictional game worlds or avatars of players. It deals with the topic of post-memory and ponders the possibilities of the (un)viability of the future in contexts where the past remains ever-present. In the video, the new digital reality represents a kind of prophecy of a programmed future existing without historical trauma and human missteps. It abstractly illustrates the human burden of post-memory, and touches on the topic of traumatic history, which, through constant activation and rejection, leads to states of trans-historical absence, preventing the materialization of a new and meaningful present. In this concept, virtual space is a liminal space, a place of refuge. A false place where time and space, and therefore the new reality, lack ontological meaning. The live protagonist and her metaphorical clone in the form of an avatar, the next generation created by memories and traumatic moments of previous lives, accompany the audience through the video. The sound component is also a prominent component, which goes from ambient to techno and is complemented by a robotically spoken voiceover, trimmed with emotion, to make the words stand out and free them from personal burdens.
2023, multi-platform installation
Sára Jarošová, David Neumann, Ester Šindelářová
VIDEO
PICTURES FROM VIDEO
